2002: Zničující povodeň a opuštění starého areálu

Dvě velká fotbalová hřiště s přírodním trávníkem, jedno hřiště s UMT a tréninková plocha s UMT. To mají nyní k dispozici fotbalisté Malše Roudné, kteří museli po povodních v roce 2002 hrát tři roky v azylu a hledat nové pozemky pro vybudování nového areálu. O krušné době hovořil v rozhovoru pro Budějovickou Drbnu s odstupem 15 let předseda klubu Libor Šolc.

Pane Šolci, zavzpomínejte na rok 2002 a povodně.
Bývalý fotbalový areál se budoval od roku 1961 a byl několikrát zatopen. V devadesátých letech to byly dvě lokální povodně, ale v roce 2002 to bylo zničující. Areál byl několikrát zaplaven pouhou dešťovou vodou, ale v porovnání s povodní v roce 2002 to bylo ještě skousnutelné. To byla poslední kapka. V tom roce se přes úřad a majitele pozemku řešilo vykoupení pozemku, ale než se to stačilo dojednat, tak přišla voda, která téměř vše zničila. Objekty starých šaten se musely do 120 centimetrů vymlátit a opravit. Pro sport to byla téměř konečná. V roce 2002 jsme dohráli jarní sezonu a den před přívalem vody jsme měli v areálu ještě firmu z Dukovan, která dělala kompletní regeneraci hřiště včetně výsadby do brankovišť. Jenže den na to ze hřiště koukala jen břevna. V areálu byly dva metry vody.

Řešením bylo najít nové pozemky a vybudovat nový areál.
Po první velké vodě opravíte ploty, hřiště, z kabin vynesete bláto a vyházíte zničené věci, vysušíte je a vymalujete, ale když to pak děláte podruhé a potřetí, přestane to dávat smysl. Jsou to vlastně vyhozené peníze i čas. O pocitech ani nemluvím... Naštěstí jsme našli pochopení u zastupitelů obce, která mimo záplavové území koupila potřebné pozemky. Ty Malše dostala do stoletého pronájmu, ale byla to jen pole. Pak začala dlouhá mašinérie jednání a shánění financí. Šli jsme krok po kroku.

Kdy se současný areál začal stavět?
V roce 2003, kdy jsme měli pozemky k dispozici a papírově vyřešené studie a povolení.

Podoba byla takto myšlená od začátku nebo papírově to bylo jinak?
Na papíře bylo několik variant. Naše první touha byla mít hřiště, protože od roku 2002 do roku 2005 jsme trénovali a hráli v jiných areálech. Takže hlavní cíl byl mít co nejdříve hrací plochu, která by se zasela trávníkem.

Kde jste hráli?
Pamatuji si, že jsme jezdili na Složiště, do Bavorovic, Borovan, byli jsme i v Římově, Mokrém nebo v Hodějovicích. Kluby z okolí nám hodně pomohly.

Nynější areál je postavený hluboko v polích. Začátky musely být náročné.
Ano. Neměli jsme tu elektriku, vodu nebo příjezdovou cestu. I přes to jsme ale stihli v roce 2003 hřiště osít. Následovaly stavby plotů, komunikace a inženýrských sítí. V roce 2004 jsme získali pětimilionovou dotaci na budovu a v červnu 2005 pak slavnostně kolaudovali a stadion otevřeli.

Jaké další práce jste pak měli v plánu?
Na řadě byly chodníky, druhé travnaté hřiště, restaurace, tenisový kurt, parkoviště a třetí odlehčovací plocha. Vždy podle toho, jak se nám podařilo sehnat peníze. V roce 2013 jsme dokončili víceúčelové hřiště s umělým trávníkem III. generace pro mládež a díky dotaci jsme následně postavili i velkou umělku.

Od FAČRu jste problém s azylem na jiných hřištích neměli?
Vůbec ne. Povodně nepostihly jen nás, takže více klubů muselo řešit azyl jinde. V tom nám FAČR vyšel vstříc a snažil se nám i pomoci.

V té době jste hráli Krajský přebor?
Ano. Dva a půl roku jsme hráli prakticky jen venku a bylo to takové mrzuté. Dnes na to ale už vzpomínáme celkem s úsměvem. Na starém hřišti jsme ještě vykopali postup z I.A třídy a první rok tam hráli kraj. Sportovně se nám tenkrát dařilo.

Co je nyní s původním areálem?
Obec ho využívá pro hasiče. Seče to a udržuje ho v nějakém stavu. Z pohledu fotbalu je ten areál ale od povodní 2002 opuštěný. Bylo to nostalgicky těžké, protože naši předci tam nechali spousty práce a zážitků.

Na současný areál se voda nemá jak dostat?
Neměla by (úsměv). Dělaly se i průzkumy, že kdyby praskla římovská přehrada, tak by nás neměla voda ohrozit. Úsměvné ale je, že první den, kdy jsme otevřeli hřiště, tak v noci přišly lijáky a areál byl trošku taky pod vodou, ale to bylo spíše symbolické.

Po první sezoně v novém areálu jste slavili postup, že?
Ano. Trochu symbolicky jsme vykopali postup do divize. Máme na to pěkné vzpomínky.

Jaké jsou celkové náklady na nový areál?
K letošní sezoně je to téměř 30 milionů korun. Velkou část peněž tvořily dotace, obec nám koupila pozemky a pomohly nám různé instituce. Nerad bych na někoho zapomněl.

Co dalšího plánujete vybudovat?
Rádi bychom rozšířili hlavní budovu. Tam nás nyní ale čekají nutné opravy jako výměny vodovodních baterií atp. Když se nám podaří přistavět další kabiny, tak budeme rádi. V roce 2005 jsme měli základnu o 80 členech, dnes jich je přes 150. Letos máme 11 mužstev a další zázemí potřebujeme.

Máte ambice, že byste si chtěli zkusit i ČFL?
Sportovní sny je jedna věc, ale realita je něco jiného. Tři roky po sobě jsme divizi uhájili a já sám říkám, že na Českobudějovicko třetí liga patří. Je tam ale obrovský rozdíl v rozpočtu a v hráčském kádru. Klub se snažíme držet na rodinné a kamarádské bázi. Peníze nám chybí a musíme být soudní. Jsme na vesnici a nemáme za sebou rozpočty velkých měst. Museli bychom najít další partnery, kteří by nám pomohli třetí ligu do Roudného dostat.

Zdroj: Michal Heřman/Budějcká Drbna

Galerie k aktualitě