Někdejší kapitán Jan Třeštík staví nejvýš postup do I. A třídy v roce 1986

S fotbalem začínal Jan Třeštík jako žák v Trhových Svinech. Do krajského města přišel, když mu bylo dvanáct let. V Českých Budějovicích hrál za Baník Nemanice, jako dorostenec za Rudou hvězdu a pak taky divizi za Škodovku. V devětadvaceti přestoupil do Roudného, kde prožil asi nejhezčí část své kariéry. Vynikal přehledem a pověstnou „levačkou“. V Malši vydržel deset let. Nejprve jako hráč a v roce 1991 se stal hrajícím trenérem roudenského áčka. Své působení v Roudném ukončil v roce 1994 ve svých čtyřiceti letech. Byl u prvního a historického vítězství v okresním přeboru v sezoně 1985/86, které znamenalo historický postup do krajské soutěže. Na snímku z předčasné Třeštíkovy benefice (1991) stojí zcela vlevo vedle P. Koldy a Bohoňka.

Jak tedy vzpomínáte na své účinkování v Roudném?
Bylo to krásné období. Po zápase jsme si sedli do hospůdky a rozebrali jsme zápas. Rád na to vzpomínám. Dnes v Roudném říkají, že tohle jim chybí.

Jakou soutěž tenkrát Roudné hrálo?
Hráli jsme I. A třídu a předváděli jsme velmi dobrý fotbal. Myslím si, že bychom se neztratili ani v divizi.

Na jakém postu jste nejčastěji nastupoval?
Většinou jsem hrával levého záložníka, někdy i středního.

Jak vypadalo složení týmu v době, kdy jste do Malše přišel?
Já jsem do Roudného přišel z českobudějovické Rudé hvězdy. To bylo někdy v roce 1983 a bylo mi dvacet devět let. Byla tam výborná parta v čele s Honzou Mandátem, Mírou Vaňatou, Vaškem Kalkušem, Pavlem Bočkem nebo Drahošem Gregorem. V bráně chytal Míra Dvořák, později pak přišel Jaroslav Kerl. Ikonou klubu byl Sláva Beníšek, to byl výborný fotbalista. Vzpomínám taky na Karla Dudu nebo Karla Bohoňka. To byl kluk, který hrál jako dorostenec za nároďák s takovými fotbalisty jako Gajdůšek nebo Nehoda.

Kdo stál za vaším příchodem do Roudného?
Přivedl mě tam Jiří Kraus, který v Roudném dělal vedoucího mužstva. Bylo to tak, že jsem si v Roudném pořídil zahrádku. Jezdili jsme tam s rodinou a občas jsem zašel do hospody na pivo. Tam mě roudenští činovníci zlomili, abych šel hrát za ně. Rudé hvězdě za mě zaplatili pět set korun. Roudné v té době hrálo okresní přebor.

A tohoto kroku tedy nelitujete?
Kdepak. V Roudném byla dobrá mládežnická základna. Mladí kluci byli poctiví, trénovali a nic nedali zadarmo. Líbila se mi ta jejich bojovnost, jak se rvali o každý míč. My starší hráči jsme byli technicky vybavenější a dokázali jsme hru usměrnit. Naší silnou stránkou byly standardky. Po rohových kopech nebo z trestňáků jsme dávali hodně gólů. Výbornou kopací technikou oplýval zejména Beníšek, ale i já jsem se občas pěkně trefil.

Později jste v Roudném působil ještě jako trenér. Jak vzpomínáte na toto období?
Když jsem trénoval, tak v Roudném tehdy hráli bratři Koldové a z hokejistů ještě Zdeněk Šperger a Polda Bláha. Třeba Šperger byl výborným fotbalistou. Ten by z fleku mohl hrát divizi.

Na jakou sezonu nikdy nezapomenete?
Těžko říct. Na působení v Roudném celkově rád vzpomínám, ale asi největší radost jsme zažili, když jsme postoupili z okresního přeboru do I. A třídy. Tehdy se I. B třídy rušily a znovu se obnovily až od další sezony. V I. A třídě jsme skončili na pěkném šestém místě. Hráli jsme přitom A skupinu, o které se říkalo, že je nejtěžší. Utkávali jsme se například s Lokomotivou nebo s Olešníkem, což byly týmy se zkušenostmi z krajského přeboru.

Postupu do krajského přeboru jste se nedočkal?
Ne, to ne, to se odehrálo již na novém hřišti a to už jsem v Roudném nebyl.

Scházíte se ještě s bývalými spoluhráči?
Naše bývalá parta se sešla v hospůdce, je to asi tak pět nebo šest let. Zorganizoval to Václav Kalkuš a já jsem tam tenkrát přinesl kytaru. Bylo to moc příjemné setkání. V současné době si ještě chodíme zahrát fotbálek do tělocvičny. Teď vlastně ne, protože nám v tom brání koronavirus.

Zajdete se někdy podívat na fotbal do nového roudenského areálu?
Občas se tam zajdu podívat. Vždyť na zahrádce v Roudném trávím prakticky celé léto. Naposledy jsem byl na utkání s Planou. To už však byl covid a na stadion pustili pouze padesát lidí. Mě tedy ne, ale o zápas jsem nepřišel. Koukali jsme s několika kamarády a stáli jsme přitom na takové kopici nahrabané zeminy.

Co byste popřál roudenskému fotbalu k šedesátému výročí založení klubu?
Určitě bych mu přál, aby se vrátil do krajského přeboru. V Roudném je opravdu krásný areál, ale myslím, že divize už je na takovou malou vesnici příliš. V Roudném se hraje fotbal na pohodu a ten kraj je pro něj ideální soutěží. Moc ale nechápu, jak se jim podařilo spadnout do té I. A třídy.