Dorost posílil Ukrajinec Artem Parakhnenko

V březnu došlo v Roudném k mezinárodnímu přestupu. Z rodné Ukrajiny přišel do staršího dorostu Malše talentovaný Artem Parakhnenko. Osmnáctiletý ofenzivně laděný fotbalista odpovídal na otázky klubového webu.

Jak se rodil váš příchod do Roudného? Stěhovala se sem celá vaše rodina?
Moji rodiče žijí v Českých Budějovicích už dva roky. Já jsem se k nim připojil teprve před půl rokem, protože jsem musel dokončit střední školu na Ukrajině.

Proč jste si vybral právě Roudné? Jak jste na něj přišel?
Před rokem jsem přišel k rodičům na letní dovolenou do Budějovic. Pak jsme bydleli vedle hřiště Nemanic. Chodil jsem tam pořád trénovat. Po chvíli mě Nemanice pozvaly, abych s nimi trénoval. Tam jsem potkal pana Marka, se kterým jsem dodnes kamarádem, který mi pomohl zařídit zkoušku ve třech týmech. Za to jsem mu velmi vděčný.  A poté, co jsem navštívil trojici mužstev, zastavil jsem se v Roudném.  Teď jsem z této volby nesmírně šťastný.

Problém s komunikací nemáte. Kde jste se naučil česky?
Od chvíle, kdy jsem dorazil do České republiky, jsem chodil na kurzy češtiny. Ze začátku to bylo těžké. Ale teď je to lepší. Komunikace se svými spoluhráči mi hodně pomohla. Stále je se však co učit.

Popište nám vaše fotbalové krůčky doma. Kde jste hrál, na co rád vzpomínáte?
Začal jsem hrát fotbal od 7 let. Začínal jsem v týmu ve své vesnici Krasnopilia. Hrál jsem tam do 14 let. Všechno zajímavé začalo, když jsem se přestěhoval do sportovní akademie Barsa v sousedním městě Sumy. Hráli jsme v mládežnické ukrajinské lize. Každý den kromě víkendů jsme měli dva tréninky.  Můj trenér se zaměřil na vytrvalost a týmovou práci a odhodlání od každého z nás. Prvního půl roku jsem sotva hrál. Sám jsem pochopil, že mám horší herní projev než kluci. Ale díky neustálé individuální práci jsem to dokázal změnit. A další dva roky jsem se na hřišti objevoval od prvních minut. Hrál jsem jako střední záložník. Z těch tří let strávených na akademii mám mnoho pozitivních vzpomínek. A s mnoha lidmi z akademie jsem stále v kontaktu.

Koho máte za fotbalový vzor?
Vzorem pro mě jsou konkrétní čtyři hráči. N. Kante, Z. Ibrahimovič, A. Pirlo, T. Henry.  Obdivuji je. Kante je velmi skromný a pracovitý hráč.  Ibrahimovič má neuvěřitelné sebevědomí a kvalitní provedení akce. Pirlo je muž elegance. Jeho zorné pole a asistence jsou neuvěřitelné. Konečně, co mohu říci o pořád Henrym.  S míčem je velmi lehký jako motýl a jeho technika je pro mě jednou z nejlepších na světě.

Jak se vám líbí zázemí a tréninky v Malši?
Opravdu mě baví trénovat s tak skvělým týmem. Mám pocit, že všichni jsou jako jeden celek, pracujeme a chceme se zlepšovat. Jediná věc, kterou bych přidal, je více tréninků týdně.  Nyní se připravujeme třikrát týdně, ale bylo by to dobré pětkrát.

Je rozdíl v přípravě?
Mezi zeměmi není téměř žádný rozdíl v trénování. Jediné, co mohu říci, je, že na Ukrajině jsem dostal více fyzické aktivity.  Ale například v Česku je fotbal více drsnější, s více fauly. Rozdíl vidím v mentalitě. Na Ukrajině byl tlak ze strany trenérů (větší disciplína a kritika kvůli chybám), ale tady je to o něco jednodušší. Díky tomu se mi tady hraje lépe než na Ukrajině. Jsem zde osvobozenější.

Jak vás přijala kabina, noví spoluhráči?
Spoluhráči mě přijali dobře. Zpočátku to bylo těžké, ještě jsem neuměl česky.  Ale po pár týdnech to už bylo lepší. Padesát procent záviselo na mně, jak budu přijat. Vždy zůstávám sám sebou. To je nejdůležitější věc. Nyní se všemi dokonale komunikuji.  Někdy o mě vtipkují a někdy i já můžu. Myslím, že je to v týmu normální věc, takže je vše v pořádku.

Už jste si zahrál první zápasy, jak se dařilo vám osobně a týmu.
Ano, odehráli jsme už asi 5 zápasů.  Trenér mi věří, nechá mě hrát.  Ne vždy to vyjde, ale vždy to dám sto procent. Všechny zápasy jsme odehráli důstojně.  Myslím, že jdeme správným směrem.

Co od vás trenér Vlček očekává? Bavili jste se spolu o vaší roli?
Mluvili jsme s trenérem Vlčkem několikrát. Vždy mě podporuje, říká mi, na jaké chyby si mám dávat pozor. Snažím se plnit jeho úkoly na tréninku i v zápasech. Pro mě je hlavní věcí jeho důvěra, když jsem na hřišti.

Jak stíháte skloubit fotbal se studiem?
Studium mi začne až v září. Zatím se úplně věnuji fotbalu a individuálnímu učení se češtiny.