Aktuality | Malše Roudné | Fotbalový klub

Jasná výhra staršího dorostu

Celý zápas jsme měli jasně pod kontrolou a jen špatná koncovka hosty zachránila od dvouciferného výprasku. Naši hráči sice nepředvedli tak kvalitní výkon jako ve dvou předešlých zápasech, ale i přes to byli jasně lepší a zaslouženě vyhráli. V tomto zápase podal vynikající výkon Michal Vávra autor čtyř gólů a potvrdil střeleckou formu od začátku turnaje.

Fakta z utkání:

Malše Roudné : SK Boršov  6:2 (3:1)

Branky: 24´, 42´, 67´, 90´ Vávra, 36´ Čajan, 80´ Růžička
Sestava Malše:   I poločas
Konečný – Bubeník, Vogl, Hybrant,Skopec - Vazač, Dráb,Vávra, Pokorný -Jánošík, Čajan
                       II poločas:
Konečný – Bubeník, Lonsmín, Hybrant, Skopec – Čajan, Dráb (63´ Pokorný), Vávra, Mišák – Jánošík (63´ Vogl), Růžička

Béčko mužů zahájilo přípravu výhrou nad dorostem Slávie ČB

Své první přípravné utkání má za sebou rezerva mužů Malše. Na umělé trávě v Českém Krumlově v sobotu v poledne hrála se starším dorostem Slávie Č.Budějovice, která hraje krajský přebor. První poločas byl v poli vyrovnaný a skončil nerozhodně 1:1, když se  za Malšany  trefil Radek Řežáb. Ve druhém poločase  už byl tým Malšanů efektivnější a přidal zásluhou Bohůnka, Jircháře a opět Řežába další tři branky a zápas tak skončil celkem přesvědčivou výhrou 4:1 pro tým Roudného. V dalším přípravném zápase se rezerva utká v sobotu 25.2. od 17:30 hodin  na Hluboké s celkem Strunkovic nad Blanicí.

Fakta z utkání:

Malše Roudné ,,B´´ - SK Slávia ČB st.dorost      4 : 1    (1:1)

Branky: Řežáb 2; Bohůnek; Jirchář.

Sestava Malše ,,B´´: Halámka - Strapáč; Vogl; Bohůnek; Jirchář- Presl; Trejbal; Šolc; Čertík - Řežáb; Bakalář.
Střídal: Beníšek T.
Mával: Matoušek F.

Další kanonáda Malšanů v zimní lize

Nejhorší zápas za posledních řadu let odehráli v sobotu ráno fotbalisté kaplického Spartaku v rámci Hlubocké zimní ligy proti Roudnému. A někteří hráči Kaplice by si měli pořádně sáhnout do svého svědomí, protože jejich přístup nebyl ani sotva padesátiprocentní. Takto se k zápasům nedá přistupovat ani v těch nejnižších soutěžích.
 
V páté minutě mohl otevřít skóre roudenský Píša, ale lobem si na gólmana Přibyla nepřišel. Jejich další vzájemný souboj vyšel ovšem daleko lépe pro útočícího hráče. Píša si na pravé straně naběhl na rychle vhozený aut, s míčem se z úhlu dostal až do vápna a prudkou ránu na přední tyč si gólman Přibyl srazil za brankovou čáru – 1:0. Poté se o slovo přihlásili spartakovci. V desáté minutě zahrával trestný kop z pravé strany Vošický, po jeho centru hlavičkoval mimo branku Hejna.

Po čtvrthodině natáhl ke střele ze dvaceti metrů Milan Vošický, podařená tvrdá rána těsně minula pravou tyč roudenské svatyně. Poté se proti Lerchově umístěné střele vytáhl gólman Kaplice Filip Přibyl, který dokázal míč vytěsnit mimo tři své tyče. Pak se delší čas hra odehrávala převážně mezi oběma šestnáctkami bez větších šancí na jedné či druhé straně. Oboustranně bylo k vidění docela dost nepřesností. Po půlhodině hry po přihrávce od Fedorkiva byl v šanci Havelka, branku Spartaku však minul.

Ve 38. minutě se malšanům podařilo přidat druhou branku. Po brejkové situaci našel Lerch nepokrytého Píšu, který s přehledem dostal míč do kaplické branky – 2:0. Prakticky vzápětí po náhře od Havelky zvýšil Fedorkiv už na 3:0. Po těchto dvou slepených gólech spartakovci jakoby zápas předem zabalili a zbytek zápasu doslova a do písmene vypustili a odchodili.

Hned v úvodu druhé půle po rohovém kopu byl u odraženého míče jako první Bíca a bylo to 4:0. Pak si Kapličtí vypracovali ještě dvě slibné příležitosti ke skórování. Nejprve po přihrávce od Vošického pálil z pravé strany Krauskopf, ale jeho křížná rána branku Roudného minula. O chvíli později pak Janura našel Krauskopfa, který si našel prostor ke střele, ale tvrdou přízemní ránu střídající gólman Komrska stačil vyrazit.

Po hodině hry naopak roudenský Havelka nastřelil tyč Přibylovy svatyně. Jiří Havelka se gólově prosadil o tři minutky později, na jehož přízemní prudkou ránu Přibyl nedosáhl – 5:0. Posléze hlavičkoval do břevna po centru Trněného Píša. Ve zbývajícím čase zápasu pak s chutí aktivně hrající Roudenští přidali další tři góly, čímž skóre vyšroubovali až na pro Spartakovce hrozivých 8:0.

Nejdříve se ranou do šibenice prezentoval Havelka – 6:0. Pak se po přetaženém centru od rohového praporku hlavou prosadil Fedorkiv – 7:0 a gólový účet zápasu pak uzavřel znovu Fedorkiv – 8:0. Kapličtí si tak kalich hořkosti museli vypít až do dna.

Malše Roudné – FK Spartak Kaplice   8 : 0 (3:0)
Branky: 39., 71. a 75. Fedorkiv, 8. a 38. Píša, 63. a 67. Havelka, 50. Bíca.
Rozhodčí: Lukáš Eibl.
Bez karet

Sestavy:

Roudné: Konečný – Lerch, Průcha, Kössl, Lonsmín - Lovička, Fedorkiv, Trněný, Matoušek - Píša, Havelka.Střídali Vrátil, Bíca, Růžička, Komrska.

Kaplice: Přibyl – Doubrava, Vávra, Hami, Hejna - Debnár, P. Pulec, Janura, Kolek - Krauskopf, Vošický. Střídali D. Smolen, Vosátka, Kubík, Kapec.

Napsal Libor Granec

Aktualizace plánu přípravy A mužstva

Týden od 13.2. do 19.2. bude následující:

Pondělí 13.2. TJ 18:00 - 19:30 hřiště

Úterý 14.2. SPINNING 17:30 FITNESS 14 

Středa 15.2. UT Hluboká 19:00 - 20:30

Čtvrtek 16.2. Hala - Koridor 19:30 - 21:00

Pátek 17.2. VOLNO

Těsná prohra starších dorostenců na turnaji v Borovanech

Do zápasu vstoupili mladí Malšani velmi dobře a 20 minut nepustili domácí k žádné akci. V této fázi zápasu měli velké šance Pokorný, Vávra a Čajan, ale jejich zakončení bylo nepřesné. Pak domácí přitvrdili hru a začali naše mladíky přehrávat. Do konce první půli dali po našich velkých chybách v obraně dva góly a zaslouženě vedli.

Druhý poločas byl jednoznačně v naší režii, kdy domácí neměli žádnou šanci, jen opět velká chyba v naší obraně jim umožnila vstřelit třetí gól. Druhá půle se odehrávala jen na polovině domácích a ti byli rádi, že se nehrálo  déle, protože naši hráči  spalovali velké šance. Jen za posledních deset minut tři, zhodnotil průběh utkání trenér František Mertl.

Malše Roudné st.dorost - FK Borovany       2 : 3   (0:2)

Branky: Picka, Vávra.

Sestava I. Poločas- Halámka - Bubeník, Pech, Bohůnek, Vazač - Perník, Vávra, Trejbal, Pokorný – Janošík, Čajan

Sestava II. Poločas- Halámka - Skopec, Bohůnek, Pech, Picka – Čajan, Vávra, Perník (68´ Pokorný), Trejbal (68´ Bubeník) – Vazač, Jánošík

V zimní lize drtivé vítězství nad Kamenným Újezdem

Malšané připravili Kamennému Újezdu trpkou lekci, když překročili i magickou hranici deseti vstřelených gólů. Největší zásluhu na tom měli Jiří Havelka se čtyřmi zásahy a Saša Fedorkiv se třemi.

Malše Roudné – Sokol Kamenný Újezd   11 : 0      (3:0)
Branky: Havelka 4, Fedorkiv 3 (1x11), Růžička 2, Píša, D. Lerch, rozhodčí: Mach – Zabilka, Chalupa, bez karet, diváků: 20.

Sestva Malše:

Konečný (46´´Komrska)- Lerch; Kössl; Průcha; Strapáč - Lovička; Trněný; Fedorkiv; Matoušek - Píša; Havelka.

střídali: Bíca; Růžička;  

Jasná výhra staršího dorostu na turnaji v Borovanech

V celém zápase jsme byli jasně lepší a zaslouženě zvítězili v prvním utkání zimního turnaje pořádaném FK Borovany.  Kluky musím pochválit za kolektivní výkon v celém zápase. Soupeř může být rád za jen za čtyři góly ve své síti, protože dalších osm velkých šancí jsme neproměnili, zhodnotil utkání trenér František Mertl..

 Fakta z utkání:  Malše Roudné dorost  –  SK Koloděje  4 : 0  (2:0)

Branky : Vávra M. 2x,  Čajan 2x

sestava Malše:

1 poločas: Halámka – Bubeník, Pech, Hůlka, Hudec – Perník, Trejbal, Vávra , Pokorný – Vazač, Čajan

 2 poločas: Halámka – Skopec, Picka, Hudec (67´Hůlka), Graman – Perník, Holý, Vávra, Šebelka –  Čajan, Trejbal (67´Pokorný)

Změna tréninku úterý 7.2. 2012

Zítra dochází ke změně tréninku mužů - A i B mužstvo. Místo terénu je připraven spinning ve Fitness 14 - vedle zimáku - budova E.ON. Sraz v 17:10 na recepci. V 17:30 se začne šlapat do pedálů.

Přidal: Matty st.

V zimní lize výhra nad dorostem Dynama

Malše Roudné - SK Dynamo České Budějovice  U19    3 : 1    (0:1)                                              
Branky: 60 min. Trněný, 63 min. Vrátil, 89 min. Lerch - 44 min. Kadula
Sestava Malše:  Konečný (46´´Trnka) - Lerch (72´´Havelka), Kössl, Průcha, Lonsmín (46´´Strapáč) - Lovička (72´´Matoušek), Trněný, Fedorkiv,  Matoušek  (46´´Vrátil- 78´Ĺonsmín) -  Píša, Havelka  (46´´Řežáb)



Hodnocení zápasu trenérem Štefanem Lovičkou:

Podruhé na turnaji jsme nastoupili proti ligovému dorostu Dynama a samozřejmě bylo naši cílem oplatit porážku z prvního utkání. V mrazivém počasí bylo k vidění kvalitní a rychlé utkání, kterému nechybělo nasazení a pěkné kombinační akce.

Do zápasu jsme vstoupili s aktivní hrou, s rychlým a důrazným přistupování k protihráčům a se snahou předvádět opět kombinační hru s rychlým přechodem do útočné fáze. První vyloženou šanci jsme si vypracovali my, kdy Píša přeloboval vyběhnuvšího brankáře hostů, avšak jeho zakončení skončilo těsně vedle tyče. Po celý první poločas jsme soupeře nepustili do vyložené brankové příležitosti a naše defenzíva eliminovala náznaky příležitostí hostů už v samém zárodku. V závěru první půle přišla malá nepozornost naší obrany a hostující Kadula po pěkném uvolnění a přesné střele k pravé tyči otevřel skóre utkání.

Do druhé půle jsme prostřídali, tak učinil i soupeř, ovšem na kvalitě utkání to neubralo. Jak ubíhal čas, jsme se více a více začali prosazovat herně a získávat střed hřiště. Odměnou za nasazení a přístup v tomto utkání byl obrat v utkání. Nejdřív vyrovnával po chybě hostujícího brankáře Trněný. O tři minuty později napřáhl ke střele zpoza vápna Vrátil a jeho prudká střela skončila za zády brankáře Dynama. Hosté se snažili o zvrat v utkání, avšak obětavost našich hráčů byla na vysoké úrovni a nedovolila soupeři jakýkoliv zvrat v utkání. V závěru utkání jsme dokázali ještě jednou skórovat, a to když nejprve po centru z levé strany Matoušek trefil hlavičkou břevno, k míči jsme se dostali opět my, avšak tentokrát po zpětné přihrávce z pravé strany nekompromisně poslal míč k tyči Lerch a bylo o osudu zápasu rozhodnuto.

V tomto zápase jsme opět předvedli v čem je naše síla. Kluci měli herní kázeň, nasazení a důraz v osobních soubojích, plnili zadané taktické úkoly, které jsme si před zápasem řekli a odměnou jim bylo vítězství nad velmi kvalitním soupeřem. Věřím i nadále se budou naše výkony zlepšovat, že se nám vyhnou zranění a budeme dostatečně připraveni na první mistrovské utkání.

Foto: Jihočeský fotbal

Důležité info!!!

MUŽI „A“ - PLÁN ZIMNÍ PŘÍPRAVY 2012 - Aktualizace

Ačko málo trenuje a proto tady mají aktualizaci zimní přípravy :-) Viz tyto odkazy: link1,link2.

Malšané v Hlubocké zimní lize budou ve finálové části bojovat o 11.-15.místo

Malšané po třech zápasech v základní skupině skončili po remíze s Týnem 1:1, prohře s dorostem Dynama 1:3 a výhře nad Protivínem  3:2 na 3.místě ve skupině D a tudíž se ve finálové části utkají až o 11.-15.místo.  O konečné umístění budou  svěřenci trenérů Štefana Lovičky a Františka Mertla bojovat s dorostem Dynama ČB; Sokolem K. Újezd; Spartakem Kaplice a  SK Vodňany. Celkový přehled všech utkání a časů naleznete níže.  

Rozlosování finálové části IV. ročníku HZL 2012:

Sobota 4.2.
9.00 Týn - SKP ČB
11.00 Bavorovice - Rudolfov
13.00 Dříteň - Hrdějovice
15.00 Hluboká - Jankov
Neděle 5.2.
9.00 Tábor - Protivín
11.00 Milevsko - Č. Krumlov
13.00 Roudné - Dynamo 19
15.00 K. Újezd - Vodňany

Sobota 11.2.
9.00 Týn - Dříteň
11.00 Protivín - Milevsko
13.00 Roudné - K. Újezd
15.00 Hluboká - Bavorovice
Neděle 12.2.
9.00 Hrdějovice - Čt. Dvory
11.00 Lažiště - Tábor
13.00 Rudolfov - Dynamo 17
15.00 Dynamo 19 - Kaplice

Sobota 18.2.
9.00 Kaplice - Roudné
11.00 Dynamo 17 - Bavorovice
13.00 Č. Krumlov - Tábor
15.00 Dynamo 19 - Vodňany
Neděle 19.2.
9.00 Dříteň - Čt. Dvory
11.00 SKP ČB - Hrdějovice
13.00 Protivín - Lažiště
15.00 Jankov - Rudolfov

Sobota 25.2.
11.30 Hluboká - Rudolfov
13.30 Hrdějovice - Týn
15.30 Tábor - Milevsko
Neděle 26.2.
9.00 Vodňany - Roudné
11.00 Čt. Dvory – SKP ČB
13.00 Kaplice - K. Újezd
15.00 Lažiště - Č. Krumlov
17.00 Jankov - Dynamo

Sobota 3.3.
9.00 Bavorovice - Jankov
11.00 Č. Krumlov - Protivín
13.00 Kaplice - Vodňany
Neděle 4.3.
9.00 Dynamo 17 - Hluboká
11.00 Milevsko - Lažiště
13.00 K. Újezd - Dynamo 19
15.00 Čt. Dvory - Týn
17.00 SKP ČB - Dříteň

Plán zimní přípravy Dorostu

I klukům z dorostu bylo líto, že tu nemají svuj plán zimní přípravy. Tak tady ho máte!

Boža Vogl: Roudenská ikona přemýšlí o konci kariéry

Bohumilu Voglovi bylo v létě šestadevadesátého roku 23 let, když se rozhodoval, kam povedou jeho další fotbalové kroky z budějovické Škodovky. Ani on sám jistě netušil, že dalších téměř sedmnáct roků odkope úspěšně a pouze v Roudném. U Malše byl během těch sezon u šesti postupů! Jak sám prozradil, přišel sem do I. B třídy a taky tu v I. B třídě skončí. Nebylo divu, že nemohl chybět ani na titulní straně publikace Zelenobílé půlstoletí, která mapuje padesátiletou historii tohoto klubu.

Jak jste se v Roudném ocitl? Tam jste přece svoji fotbalovou kariéru neodstartoval.
„To je pravda. Když se slučovala Škodovka se Čtyrákem, tak jsem to ve Čtyráku zkoušel, ale vůbec se mi tam nelíbilo. No a pak přišel Franta Samec, kterej tehdy trénoval Roudný, jestli bych nešel k němu. Takže jsem přestoupil. Hrála se tenkrát I.B třída a vůbec toho nelituju, byl to v minulým tisíciletí dobrej krok.“

Slavil jste s Malšany šest postupů, zkuste aspoň některý z nich popsat.
„Samozřejmě asi nejlepší vzpomínky mám na postup do divize. Tehdy to bylo na úkor Písku, který všichni považovali za největšího favorita krajského přeboru. Byla tu fantastická banda, pak ji doplnili další, třeba „Kafe“ (gólman Jakub Kafka, pozn. red.), kterej měl i prvoligové zkušenosti. Nebo Radek Tejml.“

Vaše tvář nechybí ani na titulní straně knihy Zelenobílé půlstoletí.
„To je pro mě pochopitelně čest. Děkuju Zdeňku Zuntychovi, že ji tam vybral.“

Béčko, to je elitní společnost a jak jsem slyšel, chodí se občas dívat na zápasy víc lidí než na áčko. Dokonce jste postoupili.
„To se asi jen tak říká, chodí jenom ti skalní. Ale znovu, sešla se tam zase dobrá parta. Třeba kromě Libora Šolce a mě to jsou i mladí z dorostu, kteří se tak pomalu připravují na dospělý fotbal. Snažíme se tak pokračovat v praxi, která se už vyplatila. Áčko už z toho těží v současnosti díky dřívější práci Štefana Lovičky a Franty Mertla.“

Vy sám také přece trénujete. A „trápíte“ tak i svého syna.
„Mám na starosti mladší žáky, deseti až dvanáctileté hráče. Předtím to byla starší přípravka. Je tam několik opravdu šikovných kluků. A co se týče mýho kluka, má to se mnou těžký. Přiznám, nakládám mu asi víc než ostatním. Něco podobného jsem viděl na Škodovce, když Jarda Kerl trénoval v brance hubeného Dana. Ten mu dával velikou „čočku“. Ale na druhou stranu z něj zase vychoval vynikajícího gólmana a člověka. Víte, byl bych rád, aby si na mě kluci někdy rádi vzpomněli, i když se dostanou do daleko vyšších soutěží, než ve kterých hrají dnes. To pak člověka potěší.“

Geny se nezapřou, především váš mladší syn je prý druhý Messi. Ale svůj obrovský díl na úspěších má i druhá strana, která přímo fotbal nehraje. Její úloha je spíš těšitelská, když musí pofoukat bolístky.
„Asi myslíte moji ženu. Každopádně je pravda, že bez ní by to nešlo. Bolístky moc nepofouká, ale podporuje nás všechny. Chodí na naše fotbaly, fandí. A když člověk cítí podporu i z týhle strany, je všechno snazší. Všichni fotbalisti z naší rodiny si toho moc váží a za přízeň jsou vděční. A musejí to přiznat i naši spoluhráči s trenéry.“

Fotbal je dřina, navíc občas, tedy často, i v nepříznivém počasí. Nepřestoupili někteří vaši hráči k takzvaně modernějším halovým sportům, jako třeba k florbalu?
„Tak to jste trefil hlavičkou o hřebíček. Tři zmizeli právě kvůli florbalu, ale díry se daří zacelit. Svůj veliký podíl na tom mají Míla Kössl, Libor Šolc a Franta Mertl. Mají obrovský přehled o mládežnickým fotbalu v kraji a daří se jim přivést další lidi. Navíc, myslím, že se nám práce s mládeží daří, takže se hlásí i sami kluci.“

Vy se jmenujete Vogl a občas si musíte vyslechnout i podle německého slovníku, že vás lidi oslovují jako Fogla. Od vašich synů jsem stačil zareagovat určitou nelibost od německé podoby.
„Mně je to vcelku jedno, i když mi to taky někdy vadí. Můj děda i otec byli podle jejich mínění „Foglové“, ale mně to nějak nepáslo. Tak jsem začal trvat na přesném vyslovení. Navíc, kdybych byl po německu pták, tak by tam mělo být ještě „e“. Není, takže jsme Voglové.“

Dokdy ještě míníte trápit soupeře?
„Jak zdraví dovolí. Vám přece řekl Libor Šolc, že už chtěl dávno skončit, protože mu trvá po každým utkání dva i tři dny, než si zase srovná tělo do lajny. A pak hned další zápas. A na ten plac zase vlezl. Takže něco takovýho. V béčku to není takovej zápřah, jde to vydržet. Ale důležitější je, abych na hřišti byl něco platnej fotbalově a ne jenom proto, že mě tam nechají jít. To pak musejí zamakat mlaďasi, jestli budou lepší.“

Máme nejnovější rok. Bylo nějaké předsevzetí a fotbalový cíl?
„Samozřejmě si přeju zdraví a spokojenou rodinu. To je základ. A aby mě fotbal co nejmíň bolel. A abych taky přežil zimní přípravu, která nebude lehká. Teď mě zrovna napadlo, že asi svoji aktivní kariéru skončím v I.B třídě, kde jsem ji v Roudným začal.“

Připravil: Milan Šíma/Jihočeskýfotbal.cz 

MUŽI „A“ - PLÁN ZIMNÍ PŘÍPRAVY 2012

Aby i kluci z Áčka měli jasno v tom jak se chodí na tréninky v tak milované zimní přípravě tak zde mají její plán! :-)

Nejmladší stoperská dvojice krajského přeboru z Roudného Kössl a Průcha si rozumí

Snad nejmladší stoperská dvojka roudenské Malše Patrik Kössl a Michael Průcha dělala patrně problémy útočným snahám všech soupeřů. Navíc, když oběma devatenáctiletým fotbalistům kryl záda velezkušený gólman Dan Kerl. Na jejich spolupráci mají veliký podíl i trenéři Lovička s Mertlem, kteří je dali dohromady.

Jak jsem se dozvěděl, vy se už znáte dřívějška.
Kössl: „Známe se z budějovického SKP někdy od patnácti let ze starších žáků. Hrál jsem krajního beka, stopera a taky defenzivního halva. Pak jsme byli oba v Dynamu, ale tam jsme se nepotkali. Já jsem pak raději odešel do Čtyráku.“
Průcha: „Já hrál krajního obránce a pak v Dynamu u pana Nováka defenzivního halva. Vydržel jsem v Dynamu až do staršího dorostu. Pak jsem odešel přímo do Roudnýho. Chtěl jsem odejít sám, důvodem byla nespokojenost s tím, jak se občas tvořila sestava ne zrovna podle výkonnosti. Měl jsem několik možností, třeba farmu ve Strakonicích, ale šel jsem do Roudnýho. Znal jsem tam spoustu kluků už z Grünwaldovky, kam taky chodili. Znal jsem i trenéra Lovičku, kterej mě vedl v SKP i v Dynamu. To mi dalo určitý zvyky, že to záleží i na individuálním tréninku. Kluci z Dynama a z SKP jsou zvyklí naplno makat celej tejden. Teď to je volnější. Navíc když ostatní to táhlo dopředu, přiznám, že mě moc ne. Mým úkolem bylo a je odebrat soupeři balon a pomoct založit protiútok. To už většinou nechávám na Páťovi.“

Oba jste prošli sportovní školou v Grünwaldovce a s několika spoluhráči jste se často potom potkávali.
K: „To byli třeba Bohunek, Havelka, a další. Rozumíme si už od základky v Grünwaldovce.
P: Já bych přidal ještě Vrátila, Dádu Lerchů, který se taky teď chytil. A další znám taky.“

Dalo by se říci, kteří zatím nejvíc ovlivnili váš fotbalový život?
K: Určitě táta a pak pan Mertl, kterej mě přivedl do Roudnýho. Sledoval mě už v Dynamu.“
P: „U mě to byl táta, taky hrával fotbal. Přivedl mě do SKP, v Dynamu pan Novák, pak rok s Marcelem Tomáškem a Zdeňkem Čadkem. Poslední rok v Dynamu nás vedl Pavel Tobiáš. Také jsem nakoukl do béčka, které vedl Jiří Lerch.“

Oba jste předtím hráli na kraji obrany. V čem je podle vás ten největší rozdíl ve stylu hry těchhle postů?
K: „Na stoperu to je daleko zodpovědnější, protože za sebou už má člověk jenom gólmana. Když něco zkazí krajní bek, můžeme to na stoperu napravit. Naopak to nejde. Když jsem přišel do Roudnýho, tak mě pan Mertl přeškolil na ofenzivního halva, takže jsem nemusel ani tak moc bránit, tvořil jsem hru. To mi teď pomáhá, když vyvážím balony a vím, že za mnou je právě Míša. Stopera ze mě udělal pan Lovička a předtím vlastně ještě Libor Šolc, když se zranil Tomáš Lonsmín. A to mi zůstalo.“
P: „Každopádně to je rozdíl, každý tenhle post má svoji úlohu. Ty krajní můžou občas zastoupit halvové, nás už potom nikdo. Na nás je i organizace hry zezadu, furt ve střehu.“

Pokud mohu podotknout, tak k úloze stoperů patří i organizace obrany. A vás nebývá až tak moc často slyšet. Přesto jste dostali nepříliš mnoho branek.
K: „Máme asi tak šestou nejlepší obranu. Ale to nezáleželo jenom na nás, za sebou jsme měli ještě „Keliho“ (Dan Kerl, pozn. red.). A hlavně díky němu jsme tam, kde jsme, on to většinou obstaral za nás a řídil nás. Přiznám, že občas mám rád míč a někdy tím zamotám palici i gólmanovi. Obejdu na vápně dva, tři hráče, ale pak mi někdo balon vezme a je zle, jako třeba s béčkem Písku. To naštěstí snad skončilo jenom nastřelenou tyčkou.“
P: „A že bysme byli úplně zticha, to není tak úplně pravda. Jednou křičí Páťa, jindy zase já, doplňujeme se. Ale je fakt, že si nás všechny řídí „Keli.“

Ten patří, vlastně teď už patřil, k největším oporám Roudného.
K: „Ještě když jsme hráli dorosteneckou divizi a pan Lovička si nás občas povolal do kádru áčka, tak si nás „Keli“ oťukával už tehdy. Takže později už to nebyl žádný problém, znali jsme se.“
P: „S tím musím souhlasit. Já jsem navíc zažil ještě v Dynamu třeba mladýho Jirkala i Zdeňka Křížka. Za mnou byla vždycky jistota. A Dan Kerl je veliká osobnost a brankářská ikona. Vždycky jsme s domluvili.“

Jenže on teď skončil a na jeho místo nastoupí vaši vrstevníci. Bude to znamenat pro vás víc práce?
K: „Já bych to až tak divoce neviděl. Už jenom proto, že jak Halámka, tak i Konečný s Danem dlouho trénovali a jak on sám řekl, byli učenliví. Navíc s Halámkou jsem dlouho hrál už v dorostu, takže žádný strach.“
P: „Já třeba Halámku znám už z Grünwaldovky a sedli jsme si. Takže v tom budeme pokračovat. On si přidával i po tréninku, je to poctivej kluk. Byli a jsme kamarádi i mimo hřiště.“

Promiňte, prosím, ale i ve stoperské dvojici by asi měl být někdo ten vedoucí. Jak si rozdělujete funkce a práci?
K: „Nijak, to vyplyne ze situace, umíme se zastoupit, rozumíme si. Trenér po nás chce hrát stopera a předstopera. Ale pokaždé to řešíme podle situace. Když jde vysokej balon, jeden jde dopředu, druhej zůstává, vyhovíme si bez problémů. Ani jeden z nás asi není rozrážecí typ, typickej pro předstopera, spíš nám jde o míč.“
P: „Ono to je o spíš o komunikaci. Rozumíme si a jeden dokážeme zaskočit za toho druhého. Když Páťa vyráží dost často dopředu, vím, že musím zůstat vzadu a jistit mu záda.Tohle si ale před zápasem nikdy neříkáme, to vyplývá ze hry. Taky ale trvalo pár zápasů než jsme se sehráli.“

To ale asi nemuselo trvat tak dlouho, protože Štefan Lovička s Františkem Mertlem si už v minulé sezoně zapracovávali mladíky do sestavy mužů a pomalu je připravovali je tak na fotbal mezi chlapy.
K: „On si sám s náma občas na tréninku zahraje, vlastně oba a najednou vidíme, že se pořád máme co učit. Jak říkáte, je to asi jediná možnost si beztrestně kopnout do trenérů, ale my zákeřně nehrajeme. Pořád to mají v pazouře, dostat je od míče je dřina.“

Jak se vám hrálo proti těm daleko zkušenějším, kteří by mohli fotbalové zkušenosti rozdávat? Navrhnu jako příklad třeba Michala Sokolta, který opravdu patří k těm nejnebezpečnějším útočníkům. Nebo hrající trenér Dražic Veselý, to je při vší úctě k vám přece jenom jiná káva.
K: „Zrovna proti Dražicím jsme to odehráli celkem v pohodě, zvlášť ve druhý půli jsme je nepustili skoro k ničemu. V tý první zlobili, ale po přestávce, když nám trenéři „lehce“ domluvili, jsme se vzpamatovali.Matoušek si pohlídal kraj a my zase střed. Ale i tak jsme všichni přestali hrát, když nám prchnul zrovna Veselý. Je jasný, že když proti nám nastoupí, tak nám chvíli trvá, než si na jejich šikovnost zvykneme. A Michal Sokolt, to je kapitola sama pro sebe, umí toho moc.“

Který mančaft vás nejméně potěšil svým výkonem?
K: „Určitě Třeboň a Veselí. Zkušeně čekali jak budeme tvořit hru a vyráželi do nebezpečných protiútoků. Dokázali tvrdě potrestat naše chyby. Nám se dobře hraje proti týmům, které jsou taky tvořivé a chtějí hrát fotbal, kombinují po zemi. Neumíme zatím efektivně bušit do soustředěné obrany.“

Teď si užíváte zaslouženého volna. Prozradíte jak?
K: „Byly Vánoce, přijde Silvestr, pohoda. Pauza byla krátká, ale už brzy přijde příprava, takže je třeba se připravit. Běhám, posiluju. Taky v práci makám od rána, takže jsem v zápřahu furt. Taky občas pomůžu tátovi na stavbě baráku.“

Jak byste zhodnotili roudenský podzim?
K: „Mohlo to být vydařenější, ale na druhou stranu si nebudeme stěžovat. Pár zápasů jsme ztratili úplně zbytečně svými chybami, třeba s Lažištěma. Tam přišel můj blbej zkrat a šel jsem pod sprchy. Pak taky přišlo zranění Havelky, kterej vepředu hodně chyběl. Je taky dobře, že máme komu ten balon odevzdat. V tom hodně pomáhá Saša Fedorkiv nebo Pišta Lovička.“
P: „Na to jak máme mladej kádr, tak jsme dost vysoko a můžeme být spokojení. Hlavně, že hrajeme ofenzivně, na nás pak zbejvá míň práce. No a když už musíme bránit, tak je hodně platnej Kuba Píša.“

Koho byste tak po podzimu tipli na vítěze krajského přeboru?
K: „Asi béčko Písku. Nějak se tam hráči zvedli, začalo se jim dařit. Navíc předvádějí pěknej fotbal. Dražice trochu polevily.“

A který hráč vás zaujal?
K: „Určitě vás zajímají soupeři, ale začnu s naším Mírou Kučerou. Bohužel se vrátil do Tábora, jeho góly nám budou chybět. Ale když se mu tak bude dařit i tam, tak jenom dobře.“
P: „ Nám se vcelku proti těm kvalitním fotbalistům dařilo, ale rozhodně nejde zapomenout na Michala Sokolta. Ten dřel celej zápas a dělal problémy. Hrál to velice zkušeně.“

Který gól vás nejvíc mrzí?
K: „Pro mě to byl gól s Dražicema. Snad šest rohů jsme odvrátili, ale nakonec jim to tam stejně padlo. To bylo asi to nejstrašnější. Tam jsme ho nechali úplně navolno.“
P: „Já bych zase nerad vzpomínal na Soběslav. Tam jsem pomalu a navíc špatně nahrál a jejich útočník šel sám na branku. Prakticky jsem jim založil perfektní šanci. Naštěstí mě kluci podrželi a nakonec jsme vyhráli.“

Plány do budoucna?
K: „Já určitě v Roudným zůstanu, jsem vlastně Roudeňák. Dostal jsem šanci hrát kvalitní soutěž, líbí se mi tu. Navíc, co kdybychom to béčko Písku i Dražice předběhli a krajském přebor vyhráli. To by přece bylo fajn. Každopádně jsme a budeme na špici.“
P: „Dostal jsem dvě nabídky, ale víc neřeknu. Chci zůstat v Roudným. Skvělý zázemí, trenéři, parta.“

A přání do Nového roku?
K: „Určitě zdraví, žádný zranění, a to fotbalový, urvat první místo v kraji.“
P: „Já si myslím to samý, k tomu není co dodat.“

Trenér František Mertl září v poločase spokojeností

Když pomineme prvoligové Dynamo, bezpochyby nejúspěšnějším fotbalovým klubem na Budějcku je v současnosti Malše Roudné. Kromě toho, že oddílový první tým mužů figuruje po závěrečném podzimním kole na třetím místě Chance krajského přeboru, se velmi daří také oběma dorostům, které tabulky krajských přeborů vedou.

Velký podíl na úspěších dospělých i mladíků má bezpochyby šéftrenér mládeže Roudného, jenž sám vede starší dorostence, a zároveň asistent kouče A týmu mužů v jedné osobě František Mertl. Budějcká Drbna si proto třiačtyřicetiletého kormidelníka pozvala na kus řeči, aby jej vyzpovídala.

Ještě než se dostaneme k aktuální sezoně… V minulém soutěžním ročníku divize dorostu se vaši mladíci prezentovali velmi obstojnými výkony, přesto nyní působí pouze v krajském přeboru. Jak k tomu došlo?

„V létě doznaly mládežnické soutěže kompletní reorganizace a svaz rozhodl, že po druhé lize budou rovnou krajské přebory. My jsme nemohli o ligovou licenci požádat, jelikož jsme nesplňovali dané podmínky. Nemáme muže v divizi a chybí nám umělá tráva. Nezbylo nám tedy nic jiného, než to kousnout a jít hrát do kraje, i když podmínky v Roudném jsou opravdu na vysoké úrovni – k dispozici máme čtyři travnatá hřiště.“

Není to pro roudenský fotbal a samotné hráče určitá degradace?

„Někteří kluci byli smutní, když se dozvěděli, že si divizi už nezahrají. Starší jsme chtěli motivovat společnými tréninky s A mužstvem, kam nakoukli a hráli velice dobře. Dorazové ročníky zase nastupovaly za béčko. Naštvaní jsme byli nejen my, ale také třeba zástupci Rokycan nebo ZČE Plzeň, s nimiž jsem mluvil. Pro Roudné, Krumlov a Prachatice byla divize krásnou soutěží, protože si kluci zahráli nejen s jihočeskými družstvy. Tím pádem šli výkonnostně nahoru, což se dneska ukazuje na ročníku 1992. Sedm hráčů máme v prvním týmu mužů a hrajeme na špici krajského přeboru, takže na nich určitě musela dorostenecká divize něco zanechat.“

Nemyslíte si, že návrat do kraje přibrzdí fotbalový růst některých mladých fotbalistů?

„Může se to stát. Právě proto jsme klukům dali možnost vyzkoušet si mužský fotbal, kde jejich výkonnost poroste dál. Tak kvalitní zápasy, kde v divizi museli makat devadesát minut, se v kraji hrají jen sporadicky. Na podzim jsme jich odkopali asi šest. Když se vyhraje 11:0, tak to hráčům až tolik nedá.“

Máte zprávy o tom, jak to bude s mládežnickými soutěžemi dál? Co když třeba krajský přebor vyhrajete?

„To třeba vyhrajeme, ale pokud nesplníme podmínku pro udělení licence, nemáme žádnou šanci se do druhé ligy dostat…“

Každopádně se vám daří a oba dorosty, jak starší, tak i mladší, jihočeský krajský přebor průběžně vedou. Co podle vás stojí za těmito úspěchy a kvalitní prací s mládeží v Roudném všeobecně?

„Se staršími jsem maximálně spokojen. Až na jediný zápas, který v Prachaticích vyloženě odflákli, jsme hráli velmi kvalitní fotbal. Podle mého názoru úspěchy pramení z poctivé práce, další věcí jsou již zmíněné velmi dobré podmínky, za což patří poděkování našemu výboru. Kromě čtyř hřišť je výhodou umělé osvětlení, díky němuž můžeme trénovat i večer. Některé mančafty, které nemají k dispozici umělku, se musí na konci října a v listopadu mnohdy připravovat v tělocvičnách. Když se pak hrají v tomto období ještě dvě nebo tři kola a my trénujeme pořád na trávě, je pravděpodobné, že se nám závěr podzimní sezony podaří obstojně zvládnout.“

Kde si vlastně vybíráte nové hráče? Máte nějakého skauta?

„To nemáme. Víceméně já a pan Kössl objíždíme náš rajón a trávíme spoustu času na zápasech prvních tříd. Je třeba být pozorný, o nic jiného nejde. Vybíráme si typy fotbalistů, které se nám hodí do systému. Využít můžeme rovněž několik bývalých hráčů Dynama, kteří se tam neuplatnili a hledají, kde jinde v okolí jsou kvalitní podmínky a zázemí. Nejdřív nám bylo vytýkáno, proč do Roudného taháme kluky z jiných oddílů, když tady mohli hrát odchovanci. Každý nový příchozí ale u nás roste, takže už v divizi mezi nimi a odchovanci nebyl žádný rozdíl. Někteří hráči se dokonce sami nabízí, že by v Roudném chtěli působit, takže nějaké jméno jsme si už vybudovali. Máme tedy hráče z různých koutů jižních Čech – kopal za nás kluk z Křemže, Trhových Svinů i Jindřichova Hradce, jenž je tady na internátu.“

Trenéři mládeže jsou spíš takovými učiteli. A co si budeme povídat, s některými puberťáky je občas těžké vyjít. Nemáte někdy chuť s trénováním seknout?

„Seknout? To ne… Jsem takový fotbalový nadšenec, že bych bez toho nemohl být. Přesto jsou momenty, kdy mě kluci zlobí. Píšou, že jsou ve škole a nestíhají tréninky, přitom do pěti má školu málokdo, další zase nemají připraveno všechno, co potřebují. My jsme byli v tomhle jiní. Věci na fotbal jsem si vzal do školy a pak šel rovnou na trénink. Dneska se klukům nabízí jiná lákadla, navíc se jim v dorostu začínají líbit holky, takže mají rande a podobně. Tak velké problémy, tedy až na dvě výjimky, u nás ale nejsou. Přístup ostatních je dobrý, na čemž závisí i kvalitní výsledky.“

Předpokládám, že důležitá je i spolupráce s rodiči…

„S rodiči mluvíme většinou při setkáních na dokopné po skončení minulé sezony. Jsou průběžně seznamováni se vším, co se děje a bude dít, prostě s nimi projednáváme všechno. Kolikrát sami přijdou s nápady, jak nám pomoci. Minulou sezonu jsme navíc dostali soupravy od pánů Pokorného a Halámky, pan Svoboda nám zase daroval míče. Hlavně u mladšího dorostu pak rodiče chodí na zápasy v hojném počtu a fandí. Rodiny hráčů znám v podstatě už od přípravky a musím říct, že se snaží maximálně pomáhat. Já jim za to děkuji, protože kluky třeba na fotbal vozí z okolních vesnic, což je určitě velká oběť.“

Každopádně můžou být rádi, že jejich syn dělá něco smysluplného a nefláká se s partou.

„Stoprocentně, to podepisuji! Být součástí kolektivu a mít nějakou zodpovědnost, to jim rozhodně dá něco do života.“

Jak jste již zmínil, A tým mužů Roudného je z velké části poskládaný z mladíků, kteří hráli v minulé sezoně dorosteneckou divizi. Jak náročné bylo pro mužstvo takovou zásadní změnu vstřebat?

„Ze sedmi hráčů ročníku 1992 jich šest pravidelně nastupuje v základní sestavě. Z týmu odešli hráči, kteří nechtěli pro Roudné bojovat srdcem, naopak přišli kluci, kteří si toho váží. Náš systém je postavený na mladících doplněných gólmanem Kerlem, který byl takovým jejich tátou. My jsme mu říkali ´otco´. Dan to tam držel, v kabině byl klid a utvořila se parta kluků, kteří chtějí hrát fotbal a podřídí tomu všechno. Byla otázka, jak to bude, když v říjnu několik z nich odešlo na vysoké školy. Všem jsme ale zajistili tréninky v místě jejich studia. Mančaft tedy i nadále držel pohromadě a po zápase šli všichni posedět. Živly, které do Roudného nepatřily, jsou teď pryč.“

Vím, že trenéři neradi chválí jednotlivce, přesto se zeptám – vidíte v někom, ať je v kádru týmu mužů nebo dorostu, velký talent, který se může za čas prosadit někde jinde? Mají vaše celky nějakého lídra?

„Určitě to je Miroslav Kučera, který se sice bude vracet na přípravu do Tábora, ale pro nás byl na podzim klíčovým útočníkem a dával hodně gólů, dále do budoucna se skrývá velká perspektiva v Sašovi Fedorkivovi. To je špičkový jedenadvacetiletý hráč, který by si určitě mohl zahrát nějakou vyšší soutěž. A lídr? Samozřejmě Dan Kerl, naše duše, pravá ruka, kapitán… Z dorostenců nikdo nějak extra nevyčnívá, ale do mužů se třeba prosadili a vůbec se neztratili hráči jako Vazač, Vrátil či Lerch. Hráli velmi dobře, jen musí ještě dozrát. V zimě budou trénovat s muži, takže jejich výkonnost určitě poroste.“

Jaká bude podle vás budoucnost roudenského fotbalu s mladou krví v zádech? Dokážete se za nějakou dobu vrátit do divize?

„Určitě bychom se chtěli jednou vrátit, ale s vedením máme domluveno, že by kluci měli hrát dva až tři roky krajský přebor, aby se okopali. Tým se pak doplní dalšími ročníky, z nichž by se mohli prosadit třeba dva hráči. Pokud mančaft zůstane při sobě, budoucnost roudenského fotbalu podle mého názoru není špatná. Jde ale i o to, jestli kluci nedostanou nabídky odjinud, třeba Rakousko je za kopcem. Klub však může vychované hráče prodat a tím zhodnotit práci s nimi. Získané peníze se pak zase použijí jinam. Zaplaťpánbůh, že ty dorostence máme tak dobré!“

Když mi hlavní trenér A týmu mužů Štefan Lovička v létě říkal, s jak mladým kádrem vstupujete do nové sezony, lidé se vám posmívali, že budete hrát s mateřskou školkou. Čekali jste, že se s ní dostanete takhle vysoko?

„Upřímně ne. Věděli jsme, že kluci jsou šikovní, ale mužský fotbal je jiný. Když jsme viděli, že klíčový hráč do pole nám chyběl, protože Kerl byl v brance moc daleko, řekli jsme si, že musíme hrát s nasazením, bojovností a rychlostí. Vyplatilo se! Kluci plnili všechno, co měli, rvali se, makali a hráli fotbal, za který nás fanoušci chválili. Čekali jsme, že skončíme do sedmého místa, abychom se nemuseli bát o padáka.“

Jaký je vlastně styl hry, který v Roudném praktikujete?

„Od áčka a staršího dorostu vyžadujeme kombinační fotbal v pohybu a s nasazením, žádné nakopávané míče dopředu. To umožňují mladí hráči, kteří jsou plni vitality, rychlosti a dalších podobných vlastností. Prostě je nutíme za každou cenu hrát fotbal.“

Nyní si od fotbalu na nějakou dobu odpočinete, ale začátek zimní přípravy není tak daleko. Jak bude probíhat ta v Roudném? Liší se nějak tréninkové jednotky pro muže a dorost?

„Muži začínají v pondělí 9. ledna, dorost o týden později. Model je prakticky stejný, protože – jak jsem již uvedl – naše vize je taková, aby fotbal, který hraje první tým mužů, předváděly také týmy dorostu i žáků a tím pádem fungovala nějaká návaznost. Tréninkové jednotky a objemy budou zhruba stejné. Bude se trénovat čtyřikrát týdně. Chystáme dva kondiční tréninky venku, dále plánujeme atletický koridor společný pro muže i dorost a nakonec páteční tréninky absolvují muži na hlubocké umělce, dorost v Borovanech. Co se týká turnajů, tak muži budou hrát Hlubockou zimní ligu, starší dorost turnaj v Borovanech s celky dospělých z prvních tříd a mladší dorostenci sehrají turnaj v Českém Krumlově. Od poloviny února je ale čeká zimní liga s dorosty Písku, Sezimova Ústí a Milevska, tudíž se to celé posune. Do Krumlova bude jezdit starší dorost a v Borovanech nastoupí béčko mužů, aby také mělo svoje zápasové vytížení.“

Už jsme mluvili o Mírovi Kučerovi a jeho návratu do přípravy Tábora. Jaká je pravděpodobnost, že se vám ho podaří udržet i pro jarní část sezony?

„V pondělí na výboru mi bylo řečeno, že ho opravdu stahují. On sám by rád zůstal v Roudném, ale možnost zahrát si divizi je lákavá, takže do přípravy se musí bezpodmínečně vrátit. Uvidíme, co bude dál. Mírovi to u nás vyhovuje, protože jako studentovi vysoké školy jsme mu v Praze obstarali tréninky. Je to však střelec, takže by měl určitě zkusit vyšší soutěž.“

I když je to ještě daleko… Co čekáte od druhé poloviny sezony?

„Nevíme, jak bude na jaře vypadat náš kádr, jestli náhodou někdo nedostane nabídku z jiných klubů. Do mužů chceme zapojit ročník 1993, ti lepší budou hrát v áčku, ostatní za rezervu. Dorostenci by pak tvořili další mančaft s ročníky 94 a 95. Nemůžeme proto trvat na výsledcích, jakých jsme dosahovali na podzim, jelikož může dojít k určitému poklesu. Fotbalový trend však zůstane. Důležitým faktorem bude i odchod Kerla, který společně s Kučerou udělali na podzim tak devět až deset bodů. Určitě dostanou šanci další mladíci, ať se okopou. To je bezpochyby přínos pro všechny.“

Napsal Pavel Kacerovský, www.budejckadrbna.cz

Plán zimní přípravy pro ,,B´´ tým mužů

Ahoj všichni, kdo by snad nedostal mejl tak tady je plán zimní přípravy pro ,,B´´ tým mužů. Prosím vytiskněte si ho a pečlivě prostudujte. Jelikož nám soutěž začíná až 31.3. tak máme relativně dost času se dobře připravit. V měsíci lednu se tudíž budeme scházet pouze o sobotách v Roudném, připravovat se 3x v týdnu budeme až od února.

S ,,A´´ týmem začínají přípravu v pondělí 9.ledna: Radek Řežáb, Filip Čertík, Dan Budějcký, Michal Strapáč, Jirka Dráb, Adam Trejbal, Matěj Bohůnek což je jen dobře a doufám, že všichni se budete chtít ukázat v co nejlepším světle.

Pokud budete mít někdo nějaký dotaz, napište nebo zavolejte. Doufám, že se na 1.tréninku všichni uvidíme a řekneme si více.

Tak zatím ahoj. Libor Šolc

Ladislav Bernát uplatňuje svoje trenérské i hráčské zkušenosti v Roudném

Roudné: Vedoucí roudenské Malše rozšířili v létě svůj funcionářský tým. Sportovním ředitelem se stal Ladislav Bernát, kterého známe zejména z působení u třetiligové rezervy českobudějovického Dynama. Jeho zkušenosti jsou pro tým velice důležité. Nejenže zná týmy v kraji, ale sám sledoval i mladé fotbalisty, tehdy ještě pro Dynamo. Teď svoji praxi používá ku prospěchu Roudného.

S Horní Planou rezerva zabrala a získala všechny body

V nedělním odpoledni sehrála rezerva mužů Malše, své další utkání v I.B třídě proti soupeři od lipenské přehrady z Horní Plané. Malšané šli do zápasu s vervou získat tři body, což se jim v závěru také podařilo, ale bojovný soupeř nedal svou kůži lacino. Úvod zápasu patřil Malšanům, kteří se hned od úvodního hvizdu sudího Kříže ujali taktovky a ovládli střed hřiště. Nejprve se hned v 1.minutě dvakrát zastřeloval Šolc, a hned ve 3.minutě Řežáb, ovšem jejich pokusy zlikvidoval skvělí brankář soupeře. Po té se hra vyrovnala a vypadalo to, že poločas skončí bez branek,ale když běžela  45.minuta tak vybojoval u brankové lajny míč  mladík Dráb, nahrál Šolcovi, který z otočky vystřelil jen do brankáře od kterého se míč odrazil k pohotovému Preslovi, který jej tísněn zkušeně poslal do sítě- 1:0.