Realizační tým mladších žáků posílil o Jana Šustu

Od zimní pauzy se o družstvo mladších žáků stará trenérský triumvirát. K Jiřímu Filoušovi a Michalu Bezovi přibyl 39letý Jan Šusta starší. „Fotbal vnímáme podobně a všichni se určitě shodneme, čeho chceme s týmem dosáhnout,“ říká v rozhovoru Jan Šusta, který je na úplném začátku trenérské dráhy.

V Roudném začíná vaše trenérská kariéra. Co vůbec rozhodlo, že jste si vybral právě tento klub?
Rozhodujícím faktorem, jak už to v žákovských kategoriích bývá, byl můj syn. Honza po čtyřech letech strávených na SKP ČB patřil do skupiny hráčů, kteří v roce 2019 neprošli zeštíhlením kádru. Dostali jsme nabídku hrát v Roudném, o kterém jsem věděl, že je to velmi kvalitní klub s tradicí a vynikajícím zázemím. Tudíž bylo rozhodnuto. Půl roku jsem byl v roli rodiče a v zimní přestávce jsem dostal nabídku od trenérů mladších žáků Jiřího Filouše a Michala Beze, zda bych nechtěl rozšířit jejich trenérský tým.

Jak se daří synovi Honzovi v brance? Potatil se?
Co se týče výkonnosti, tak na to by měl určitě odpovídat trenér brankářů Josef Svoboda. Ale jestli se potatil, na to bych měl určitě odpovídat já (smích). Odpovím stručně – ano a díky tomu velmi dobře vím o jeho silných i slabých fotbalových stránkách.

Na jaké úrovni jste hrával fotbal? V jakých klubech?
Celou kariéru jsem strávil v mateřském klubu FK Nová Ves/Brloh, který v loňském roce oslavil 50 let existence. Měl jsem štěstí, že jsem byl součástí týmu, který dosáhl největšího úspěchu v historii klubu a to postup do I. B třídy a posléze I. A třídy, kde klub několik sezon úspěšně působil. V této době jsem odchytal několik sezon i za českobudějovický futsalový tým HFASC. Největším futsalovým úspěchem bylo celkové vítězství v roce 2011 v soutěži, která dnes odpovídá úrovni krajského přeboru.

Aktivní kariéru jste už ukončil?
Po třicítce bylo čím dál tím těžší se v kombinaci pracovních povinnosti a zdravotních problémů na fotbal připravit. Definitivní stopku mi zhruba před pěti lety vystavila vyhřezlá plotýnka.

Plánoval jste se vrhnout do trénování nebo to přišlo tak nějak samospádem?
Podvědomě jsem tušil, že to takhle může dopadnout, jelikož fotbalová nit se táhne celou moji rodinou. Můj otec, strýc a bratr působili, či působí ve fotbale na trenérských a funkcionářských postech, takže v podstatě navazuji na rodinnou tradici. Zejména můj strýc je, v dobrém slova smyslu, fotbalový blázen, s kterým se můžete bavit o fotbale hodiny a hodiny. Ale definitivní rozhodnutí ve mně uzrálo v létě. Vzhledem k mému zaměstnání, které mě velmi často udržuje ve vyšší stresové hladině, jsem vedle rodiny potřeboval další způsob, jak si vyčistit hlavu. Přihlásil jsem se na trenérský kurz, získal licenci C a přemýšlel o zapojení se v mateřském klubu. Mé úvahy ale změnila nabídka od Jirky a Michala. Nabídku jsem rád přijal, jelikož začátky jsou vždycky snazší, když na to nejste sám. Navíc Jirka s Bezíkem jsou výborně sehraní.

Jak máte mezi trenéry rozdělené kompetence?
Tak Jirka si myslí, že je hlavní trenér, no a my s Bezíkem se ho snažíme vyštípat (smích). Ne, vážně, Jirka je hlavní trenér, Michal první asistent a já druhý asistent. Příprava tréninků leží nejvíce na bedrech Jirkovi, ale všechno, co děláme, vzájemně konzultujeme a diskutujeme. Každý má možnost přispět svým dílem. Ohledně brankářů má rozhodující slovo Pepa Svoboda. Důležité je, aby od nás šla k dětem i rodičům jednotná informace.

Líbí se mi, že trenéři kladou hlavní důraz na kombinační hru a výkon. V tom jste určitě zajedno, ne?
V tomto si myslím, že je naše síla. Fotbal vnímáme podobně a všichni se určitě shodneme, čeho chceme s týmem dosáhnout a jak by měla naše hra vypadat. Kombinační hra a stoprocentní výkon jsou toho pilířem.

Jak se vám pracuje s roudenským žactvem? Občas asi není jednoduché kluky ukočírovat.
Mně osobně se pracuje velmi dobře. Z mého pohledu jsem naskočil k poměrně vycepovanému manšaftu. Samozřejmě, když jste nový, je přirozené, že ti odvážnější zkouší, kam až mohou zajít, ale s tím si dovedu poradit.

Od začátku května už celý tým trénuje třikrát v týdnu. Jak stíháte skloubit trenéřinu se zaměstnáním?
Na to by vám nejlépe odpověděla má manželka (smích). Mé zaměstnání mi umožňuje naplánovat si pracovní den, ale problém je, když do 24 hodin dne musíte velmi často plánovat 30 hodin, aby vše fungovalo, jak má. Sice mi přibyla práce po večerech, ale jak jsem zmínil, trénování je pro mě způsob jak pracovně vypnout. Samozřejmě když se pak na tréninku stane, že kluci nejedou naplno, není od věci jim zdůraznit, že pro to, aby mohli trénovat, musejí všichni něco obětovat.

Mladší žáci skončili po polovině nedohrané sezony na pátém místě. Jak se vám zamlouvaly jejich výkony?
V té době jsem byl ještě v roli rodiče, tzn. při zápase v roli fanouška a viděl jsem více povedených utkání, než nepovedených, což bylo pozitivní a potěšilo to. Samozřejmě i v té době mě více zajímal výkon na hřišti, než postavení v tabulce, jelikož to ne vždy odráží to, jaký fotbal předvádíte. Navíc v kategorii mladších žáků mají vaši budoucnost v rukách starší žáci. Takže naše tabulka plní roli čistě statistickou, přesto je dobré ji mít, jelikož má velký vliv na vzájemnou soutěživost.

Jak jste se synem trávili domácí karanténu bez fotbalu?
Honzu, stejně jako všechny ostatní kluky jsme se snažili motivovat k cvičení a pohybu, ať ukázkovými videi z internetu nebo naopak videi a fotkami z vlastních aktivit, které si posílali mezi sebou. V té době vzniklo mnoho nápadů a projektů na toto téma, takže kdo chtěl najít, tak našel. Určitě se nám ale kluci nevrátili v lepší fyzické kondici, než byli před vyhlášením nouzového stavu.

Těžko si asi představit život bez fotbalu…
Díky fotbalu mám hodně mnoholetých, ale i nových přátelství. Díky fotbalu mám spoustu zážitků. Díky tomu měl a má fotbal vliv na mě jako na člověka. Takže ano, těžko si v mém případě představit život bez fotbalu.