Michal Bez: Snažíme se klukům vštípit určitý styl hry

Představujeme lidi z klubu. Všem roudenským trenérům mládeže, kteří se u Malše starají o téměř 150 dětí, jsme položili stejné otázky. Jako první odpověděl 39letý Michal Bez (na snímku vlevo s Janem Šustou), asistent trenéra a vedoucí mužstva mladších žáků.

Jaká byla vaše fotbalová kariéra?
Jako tříletý jsem začínal s fotbalem na tehdejším Koh-i-nooru u Malého jezu na škvárovém hřišti (dnešní Slavie ČB). V mladších žácích jsem přestoupil do SKP ČB, kde jsme hráli krajský přebor a v dorostu divizi. Jako 17letý jsem se vrátil do Slavie, už ne do dorostu, ale rovnou do dospělé kategorie. V devatenácti jsem si na necelé dva roky odskočil do Čtyř Dvorů, kde jsme vykopali postup z I. A do KP. Po dvou letech jsem se vrátil do Slavie a byl tam až do třiceti let. Ve Slavii jsem zažil horší i krásná léta. Z I. B jsme sestoupili do okresního přeboru, abychom v následujících dvou sezónách dvakrát postoupili až do I. A. Během těch dvou sezon jsme remizovali jen ve dvou zápasech. Postup do I. A byl pro Slavii největší klubový úspěch. Ve 30 letech jsem přestoupil do nedalekých Ledenic, kde se nám povedlo také vykopat I. A, ale hned v následující sezóně jsme sestoupili a I. B hrají dodnes. Já už dva roky kopačky aktivně neobouvám.

Co vás přimělo k tomu, že jste se vrhl na trénování mládežníků?
Před šesti lety bylo mému synovi čtyři a půl roku a vrhl se do sportování. Začal chytat hokej a chtěl hrát i fotbal. A protože byl mým koníčkem od malička, věděl jsem, že do budoucna chci trénovat a tudíž byla logická volba začít s trénováním syna. Jen jsem řešil kde, jelikož jsem neměl žádné zkušenosti a chtěl jsem se spíše od někoho něco přiučit. Pak jsem se potkal s Frantou Mertlem a ten mi řekl, že právě v Roudném trénuje Jirka Filouš, se kterým jsem se znal a věděl, jaký to byl fotbalista a že jeho trénování by nejen mě mohlo něco dát. A nespletl jsem se... Trénuji s Jirkou dál, i když si můj kluk nakonec vybral kariéru hokejového brankáře.

Proč jste si vybral zrovna Malši?
Jak jsem už uvedl. Hlavním faktorem bylo, že jsem chtěl trénovat s někým, koho znám a kdo pro to dělá maximum, což se mi u Jirky potvrdilo.

Kromě fotbalu má každý práci či studium a další aktivity. Jak je pro vás těžké skloubit všechny tyto aktivity?
Popravdě, u mě to jde. Mám práci, která mě velice baví (dělám vedoucího projektu u fa Swietelsky) a jsem zde obklopen skvělými lidmi a v neposlední řadě skvělým šéfem. U nás je důležité, aby práce byla hotová, a ne kolik je hodin. A tak si například někdy vezmu práci domů, aby vše bylo tak, jak má. Ale na mé trénování a čas, který tomu je potřeba dát, to nemá vliv - aspoň doufám. V neposlední řadě musím za vše poděkovat mé úžasné manželce, protože bez její podpory bych trénovat nemohl.

Na čem si v trénincích nejvíce zakládáte?
Tréninky připravuje Jirka Filouš, my mu jsme s Honzou k ruce. O všem diskutujeme, nejen o tréninkové náplni, ale také o nominacích na zápas. Pro nás je nejdůležitější (hned po škole), aby kluky fotbal bavil, a něco jsme je naučili. A upřímně nemám rád, když někdo dává děti na fotbal jen jako do kroužku, aby se o ně někdo postaral. Myslím, že my jako trenéři tomu dáváme, co můžeme a totéž chceme po ostatních. I když to v dnešní době není moc populární.

Jaký máte plán s těmito kategoriemi do budoucna?
Za mě - aby kluky bavil a zůstali u něj i do budoucna, zejména v pubertálních letech. Fotbal je udrží v disciplíně a při sportování a nebudou mít čas na vysedávání někde v parcích s marihuanou u pusy.

Co vás na trénování dětí baví?
Asi vše. Je s nimi sranda, kolikrát se dozvíme víc než rodiče. Jsme napůl autority a napůl kamarádi (v rozumné míře). Hlavní je, že mě to baví dělat v kolektivu, ve kterém jsem. Jirka je dle mého super trenér k mládeži, i když to vzhledem k trénování svých synů v týmu nemá někdy zrovna jednoduché.

Jakou máte trenérskou licenci a plánujete do budoucna se dál vzdělávat?
Na téhle otázce by si Fíla zgustnul... Ne, nemám žádnou, už se chystám dlouho, ale ještě jsem se nedokopal. Snad to na jaře vylepším. Mým cílem je minálně licence B.

Na co je důležité ve vašich kategoriích dbát?
Na zábavu a na to, že fotbal je kolektivní sport. Fotbalové dokonalosti, jako je první dotek, zpracování míče, individuální dovednosti, nebát se hrát a něco si dovolit je samozřejmostí.

Jak vnímáte rychlý vývoj trénování?
Jde to strašně rychle dopředu. Nejen po taktické stránce, ale i do vyspělosti hráčů. Není jednoduché vše sledovat a aplikovat u dětí. Ale díky Jirkovi se nám to myslím docela daří.

Záleží v mládeži na výsledcích?
To je těžká otázka. Někdo řekne, že ne, někdo že ano, ať se děti naučí vyhrávat. My jsme si na výsledcích zatím nikdy nezakládali. Naopak jsme se klukům snažili vštěpit určitý styl hry, se kterým bychom se chtěli prezentovat. Až nyní, kdy jsme s nimi poslední rok v mladších žácích a čeká je přechod do starších, kde už na výsledcích záleží, jsme si řekli, že na kluky určitý tlak ohledně výsledků vytvoříme. Aby přechod do starší kategorie nebyl pro ně, aspoň v tomto ohledu, tak složitý.

Je něco, co byste rád vzkázal fanouškům a podporovatelům Roudného?
Aby nás dále podporovali a věřili, že všechno, co děláme, je týmová spolupráce s jedním cílem. Naučit děti vše, co je s fotbalem jako takovým spojené a důležité. Nejen kopat do míče, ale i zodpovědnosti a týmové spolupráci.