Tělovýchovná jednota Malše Roudné vznikla až v roce 1961, tedy v roce, kdy se první člověk dostal na oběžnou dráhu kolem Země. V „příměstské“ vsi se sportu moc nedařilo – na přelomu 19. a 20. století, kdy fotbal v českých zemích zapouštěl kořeny, byl hlavně zábavou studentů. Místní sedláci měli jinou představu o využití volného času svých synů i luk. Ty byly určeny ke krmení a chovu domácích zvířat, a tráva se z nich později před senosečí dokonce prodávala dvakrát ročně v obecních dražbách. Představa, že by na takové louce vzniklo třeba hřiště, byla nereálná.
První průkopníci tak hráli na prašné kamenné plavské silnici nebo na plácku u řeky pod dnešním mostem. Tehdy tam byla ale pouze brod a opodál stála kovárna. Volný řas si v obou hostincích, německém i českém, muži krátili hlavně koulením kuželek a hraním karet. K řece se chodily chytat ryby a v létě koupat.
Na postavení sportu v obci se nic nezměnilo ani v letech První republiky. Ve 30. letech Jan Tomajer, třináctiletý syn starosty, přinesl první kožený míč, ale balon nebyl kvalitní kůže a brzy ztratil tvar. Fotbal ale zapustil kořínky a ve druhé polovině 30. let dorůstající mládež vyvolala jednání o koupi jedné louky pro hřiště. Peníze měla poskytnout Národní jednota pošumavská, s jejíž pomocí se vystavěla i Komenského ulice. Ale v době hospodářské krize peníze na sportoviště už nenašla. Kdo chtěl hrát fotbal, musel do klubů v okolí.
Začal se hrát alespoň na prostor méně náročný volejbal – prví hřiště vzniklo ve vytěžené pískovně u staré řeky. Po jedné sezoně ale majitelka, údajně pod tlakem německých sedláků, kteří chtěli mít klid, svůj souhlas s pronájmem zrušila. Hřiště na odbíjenou se tak po obci ještě párkrát stěhovalo. I když hřiště – stačila udusaná hlína, dva kůly a síť.
Po druhé světové válce přišli noví osadníci, ale podmínky pro fotbal zůstaly stejné. Tedy vlastně žádné. Využívaly se plácky volejbalových hřišť, na nichž se v polovině 50. let odehrávaly hojně navštěvované nedělní mače Ženatí – Svobodní. Zájem o fotbal rostl a bylo logické, že nějaké řešení se bude muset hledat.
Koncem 50. let se parta mladých mužů obrátila na Místní národní výbor se žádostí o přidělení vhodného pozemku. Konkrétně poloostrova, lemovaného starou řekou – a neuspěla. Byla zde nejcennější zelinářská půda a zemědělská komice MNV, která spolurozhodovala, žádost zamítla. Tak začal dvouletý boj o tento prostor, protože bez hřiště mohla Tělovýchovná jednota těžko vzniknout. Rada MNV přišla s návrhem na úzkou, zamokřenou louku nebo starou pískovnu. To ale budoucí zakladatelé TJ odmítli a svou žádost podpořili stovkou závazných přihlášek občanů Roudného ke vstupu do klubu. Ten se stal první sportovní organizací v obci, která je mimochodem poprvé zmíněna už v roce 1411.
Neústupní zakladatelé TJ ale žádost o vynětí poloostrova ze zemědělského půdního fondu nakonec dostrkali až do zemědělské komise Okresního národního výboru, která žádost rovněž zamítla. Jde o velmi úrodný pozemek první bonity, znělo zdůvodnění. „Členové zemědělské komice byli v jádru dobří občané. O tom nelze pochybovat. Volný čas ale chtěli využít spíš na poli, než na hřišti,“ píše obecní kronikář.
Další odvolání řešil Krajský národní výbor – a opět to byly nervy. Nakonec se hlasovalo a ve prospěch sportovců rozhodl jediný hlas (8:7). Což se přičítá i tehdejšímu předsedovi MNV Václavu Parýzkovi. Tak skončilo dvouleté martýrium a v roce 1961 mohla být TJ s vidinou vlastního hřiště založena.
Těmi muži s fotbalovým srdcem, kteří neztráceli víru, byli František Heřman (později první předseda), Josef Jirka, Stanislav Beníšek, František Zamazal, Václav Beníšek, Pavel Liška, Josef Nutil a Miloslav Nutil.
Ustavující výbor pro Tělovýchovnou jednotu zvolil název Malše a za klubové barvy zelenou a bílou. Vlny řeky s letícím rackem nad nimi se pak dostaly i do klubového znaku.
Nemohlo být přiléhavějšího názvu, neboť řeka Malše, ještě v době před stavbou římovské přehrady, „naučila všechny generace v obci plavat a přinášela dětem a dospělým spoustu radosti z pohybu ve svém sluncem zalitém toku,“ napsal kronikář.
Fotbal v Roudném dostal zelenou. V roce 2021 to bude už 60 let od těch dramatických a památných chvil.
Autor: Zdeněk Zuntych (tajemník TJ Malše 1993 - 2017)
| 1. | SK Strakonice 1908 | 30 | 94:24 | 77 |
| 2. | FK Olešník | 30 | 109:40 | 66 |
| 3. | TJ Jiskra Třeboň | 30 | 71:48 | 56 |
| 4. | Malše Roudné | 30 | 62:46 | 48 |
| 5. | Blaník Strunkovice | 30 | 49:48 | 47 |
| 6. | TJ Osek | 30 | 50:44 | 45 |
| 7. | FK Meteor Tábor | 30 | 55:71 | 44 |
| 8. | SK Mirovice | 30 | 61:67 | 42 |
| 9. | FK Jindřichův Hradec 1910 | 30 | 53:46 | 40 |
| 10. | FK Dolní Dvořiště | 30 | 58:66 | 38 |
| 11. | FK Protivín | 30 | 49:61 | 38 |
| 12. | TJ Sokol Sezimovo Ústí | 30 | 49:68 | 33 |
| 13. | TJ Spartak Kaplice | 30 | 40:64 | 33 |
| 14. | TJ Dražice | 30 | 46:75 | 31 |
| 15. | FC Semice | 30 | 55:79 | 29 |
| 16. | FK Olympie Týn nad Vltavou | 30 | 31:85 | 14 |
| 1. |
![]() |
Viktor Kadlec | 18 |
| 2. |
![]() |
Martin Vlk | 6 |
| 3. |
![]() |
Matyáš Adam | 5 |
| 4. |
![]() |
Zdeněk Kuna | 5 |
| 5. |
![]() |
Denis Hliněný | 5 |