Pohled do historie: Před 59 lety se otvíralo hřiště u řeky Malše

Na Mezinárodní den dětí 1. června 1965 lilo jako z konve, ale pro Tělovýchovnou jednotu Malše, která existovala už čtyři roky, to byl toužebně očekávaný den. Pár stovek metrů od návsi se u řeky Malše otevíralo fotbalové hřiště. Na něm klub působil téměř 40 let. Po srpnových povodních 2002 se na něj už nevrátil. Dodnes ho ale připomíná ulice Ke Hřišti.

I když otevíralo…

Déšť způsobil, že se slavnostní akt přesunul do sálu hostince. Václav Parýzek, predseda Místního národního výboru (MNV), v proslovu označil tento den za jeden z nejvýznamnějších v poválečné historii Roudného.

„Bylo vybudováno hřiště vysoké hodnoty s pěknými šatnami a sociálním zařízením,“ uvedl a ocenil iniciativu několika jedinců, kteří zpočátku osamoceni a později s pomoci MNV, dovedli záměr do konce. A nebylo to snadné. Byla za tím několikaletá komplikovaná jednání o přidělení vyhládnutých pozemků, o které zemědělci nechtěli přijít. A ve finále pak i 4900 brigádnických hodin odpracovaných členy TJ Malše při jeho výstavbě.

Sám předseda František Heřman jich měl na kontě 820, Josef Jirka a Stanislav Beníšek 750 a tak dále. František Zamazal, mistr Vodních staveb, pomohl sehnat „stalince“, jak se říkalo buldozeru, který srovnal plochu za tisíc korun na naftu a odměnu řidiči. Na dokončovací práce půjčilo mechanizací místní JZD. Členové klubu si její pronájem postupně odpracovali na brigádách při sezónních pracích.

Základem kabin se stala dřevěná ubytovna z vojenského letiště v Plané, kterou zakoupila obec. Tahle budova sice prošla postupnou modernizací, ale na hřišti vydržela v původní podobě ještě spoustu let.

Fotbal tak měl v Roudném zelenou. Bez vlastního hřiště ho sice lze hrát, ale klub nemůže plnohodnotně fungovat. Než k tomu ale došlo, odehrával se příběh, který by se dnes dal označit jako thriller.

Rozhodl jeden hlas

Velký pozemek na hřiště pro sport, který nic nepřináší? Nesmysl! V zemědělské komisi při MNV, složené převážně ze starých rolníků, která o žádosti TJ Malše také spolurozhodovala, v tom měli jasno. Proto návrh o přidělení poloostrova, lemovaného starým ramenem řeky Malše, spadl pod stůl. Místo něj, po dohodě s radou MNV, se objevil návrh na vyčlenění takové plochy na úzké, zamokřené louce anebo ve staré, malé pískovně v severní části obce. Ani na jednom místě ale zástupci tělovýchovně jednoty fotbalové hřiště mít nechtěli. Je lákalo rozlehlé pole prakticky v centru obce. Jenže šlo o nejcennější zelinářskou půdu, což následně rozhodnutím, že jde o velmi úrodný pozemek první bonity, který nelze vyjmout, potvrdil zemědělský odbor Okresního národního výboru.

„Členové zemědělské komise byli v jádru dobří občané. O tom nelze pochybovat. Volný čas ale chtěli využít spíš na poli než na hřišti,“ zaznamenal tehdy kronikář.

Odvolací řízení se dostalo až na Krajský národní výbor Jihočeského kraje, kde jednání připomínalo nervy drásající finále nějakého šampionátu. Vždyť těsněji hlasování, které skončilo poměrem 8:7, už ani dopadnout nemohlo. A že to bylo ve prospěch sportovců, se přičítá i předsedovi MNV Václavu Parýzkovi.

Tohle martyrium trvalo dva roky. Klobouk dolů před odhodláním těch, co záměr dotáhli do úspěšného konce.

Stejný patriotismus a vytrvalost pak musela mít po ničivých povodních ze srpna 2002, i další generace přestavitelů TJ Malše, když se s podporou obce rozhodla s láskou bezmála půlstoletí opečovávané sportoviště se dvěma travnatými hřišti opustit a vybudovat nový sportovní areál v polích daleko od řeky.

V něm se po třech letech strávených v pronájmech první hřiště slavnostně otevíralo v sobotu 25. června 2005. A jen tak pro zajímavost, i tady zasáhla vyšší moc. Krásný den utnula půlnoční bouře s hromobitím a průtrží mračen.

Součástí areálu byly i menší kabiny, postavené u druhé hrací plochy. Komfort nenabízely žádný. Šlo jen o dvě místnosti bez sociálního zázemí. Sprchy přibyly až v 90. letech a vznikly z druhé strany budovy. Historický záběr je z roku 1978.  

Hlavní kabiny v roce 1978.

Naproti kabinám byla dvě hřiště. Dlouho je nic neoddělovalo, až v 90. letech pozoruhodné a  málokde vídané „dvojité“ střídačky z polykarbonátu. Každá tedy sloužila pro jednu hrací plochu, Pohled ze srpna 2002 po opadnutí záplavové vlny.

Vstupní pohled na hřiště u řeky. Mostek přes „starku“, jak se říkalo rameni původního koryta. Vlevo nikdy nedokončená ubytovna, s jejíž stavbou se začalo koncem 80. let a vedle kabiny s klubovnou, z níž se později stala vyhledávaná hospůdka IV. cenové skupiny (jak zpíval Petr Hapka).

Připravil: Zdeněk Zuntych