Tělovýchovná jednota Malše Roudné vznikla až v roce 1961, tedy v roce, kdy se první člověk dostal na oběžnou dráhu kolem Země. V „příměstské“ vsi se sportu moc nedařilo – na přelomu 19. a 20. století, kdy fotbal v českých zemích zapouštěl kořeny, byl hlavně zábavou studentů. Místní sedláci měli jinou představu o využití volného času svých synů i luk. Ty byly určeny ke krmení a chovu domácích zvířat, a tráva se z nich později před senosečí dokonce prodávala dvakrát ročně v obecních dražbách. Představa, že by na takové louce vzniklo třeba hřiště, byla nereálná.
První průkopníci tak hráli na prašné kamenné plavské silnici nebo na plácku u řeky pod dnešním mostem. Tehdy tam byla ale pouze brod a opodál stála kovárna. Volný řas si v obou hostincích, německém i českém, muži krátili hlavně koulením kuželek a hraním karet. K řece se chodily chytat ryby a v létě koupat.
Na postavení sportu v obci se nic nezměnilo ani v letech První republiky. Ve 30. letech Jan Tomajer, třináctiletý syn starosty, přinesl první kožený míč, ale balon nebyl kvalitní kůže a brzy ztratil tvar. Fotbal ale zapustil kořínky a ve druhé polovině 30. let dorůstající mládež vyvolala jednání o koupi jedné louky pro hřiště. Peníze měla poskytnout Národní jednota pošumavská, s jejíž pomocí se vystavěla i Komenského ulice. Ale v době hospodářské krize peníze na sportoviště už nenašla. Kdo chtěl hrát fotbal, musel do klubů v okolí.
Začal se hrát alespoň na prostor méně náročný volejbal – prví hřiště vzniklo ve vytěžené pískovně u staré řeky. Po jedné sezoně ale majitelka, údajně pod tlakem německých sedláků, kteří chtěli mít klid, svůj souhlas s pronájmem zrušila. Hřiště na odbíjenou se tak po obci ještě párkrát stěhovalo. I když hřiště – stačila udusaná hlína, dva kůly a síť.
Po druhé světové válce přišli noví osadníci, ale podmínky pro fotbal zůstaly stejné. Tedy vlastně žádné. Využívaly se plácky volejbalových hřišť, na nichž se v polovině 50. let odehrávaly hojně navštěvované nedělní mače Ženatí – Svobodní. Zájem o fotbal rostl a bylo logické, že nějaké řešení se bude muset hledat.
Koncem 50. let se parta mladých mužů obrátila na Místní národní výbor se žádostí o přidělení vhodného pozemku. Konkrétně poloostrova, lemovaného starou řekou – a neuspěla. Byla zde nejcennější zelinářská půda a zemědělská komice MNV, která spolurozhodovala, žádost zamítla. Tak začal dvouletý boj o tento prostor, protože bez hřiště mohla Tělovýchovná jednota těžko vzniknout. Rada MNV přišla s návrhem na úzkou, zamokřenou louku nebo starou pískovnu. To ale budoucí zakladatelé TJ odmítli a svou žádost podpořili stovkou závazných přihlášek občanů Roudného ke vstupu do klubu. Ten se stal první sportovní organizací v obci, která je mimochodem poprvé zmíněna už v roce 1411.
Neústupní zakladatelé TJ ale žádost o vynětí poloostrova ze zemědělského půdního fondu nakonec dostrkali až do zemědělské komise Okresního národního výboru, která žádost rovněž zamítla. Jde o velmi úrodný pozemek první bonity, znělo zdůvodnění. „Členové zemědělské komice byli v jádru dobří občané. O tom nelze pochybovat. Volný čas ale chtěli využít spíš na poli, než na hřišti,“ píše obecní kronikář.
Další odvolání řešil Krajský národní výbor – a opět to byly nervy. Nakonec se hlasovalo a ve prospěch sportovců rozhodl jediný hlas (8:7). Což se přičítá i tehdejšímu předsedovi MNV Václavu Parýzkovi. Tak skončilo dvouleté martýrium a v roce 1961 mohla být TJ s vidinou vlastního hřiště založena.
Těmi muži s fotbalovým srdcem, kteří neztráceli víru, byli František Heřman (později první předseda), Josef Jirka, Stanislav Beníšek, František Zamazal, Václav Beníšek, Pavel Liška, Josef Nutil a Miloslav Nutil.
Ustavující výbor pro Tělovýchovnou jednotu zvolil název Malše a za klubové barvy zelenou a bílou. Vlny řeky s letícím rackem nad nimi se pak dostaly i do klubového znaku.
Nemohlo být přiléhavějšího názvu, neboť řeka Malše, ještě v době před stavbou římovské přehrady, „naučila všechny generace v obci plavat a přinášela dětem a dospělým spoustu radosti z pohybu ve svém sluncem zalitém toku,“ napsal kronikář.
Fotbal v Roudném dostal zelenou. V roce 2021 to bude už 60 let od těch dramatických a památných chvil.
Autor: Zdeněk Zuntych (tajemník TJ Malše 1993 - 2017)
Malše Roudné
SK Lhenice |
7:2 Podrobnosti |
1. | Blaník Strunkovice | 13 | 44:9 | 35 |
2. | SK Mirovice | 13 | 46:11 | 34 |
3. | Malše Roudné | 13 | 46:14 | 29 |
4. | FK Vodňany | 13 | 28:15 | 27 |
5. | FK Spartak Kaplice | 13 | 31:25 | 17 |
6. | FK Dolní Dvořiště | 13 | 26:28 | 15 |
7. | Šumavan Vimperk | 13 | 19:39 | 15 |
8. | SK Čkyně | 13 | 18:20 | 14 |
9. | TJ Blatná | 13 | 18:30 | 14 |
10. | Sokol Kamenný Újezd | 13 | 30:37 | 12 |
11. | SK Planá | 13 | 18:30 | 12 |
12. | TJ Nová Ves | 13 | 29:44 | 12 |
13. | SK Lhenice | 13 | 14:33 | 11 |
14. | 1.FC Netolice | 13 | 17:49 | 8 |
Počet návštěv: 83755
Posledních 30 dnů: 1088 |
Posledních 7 dnů: 356 |
Poslední den: 27
© 2023 Malše Roudné | Všechna práva vyhrazena |
malseroudne@seznam.cz
Vytvořeno službou
Sklub.cz