Byl to skvělý pocit, říká k premiérovému gólu Patrik Vařil

V pátečním střetnutí na Složišti s Planou (6:1) zařídil úvodní trefu Patrik Vařil. Nejmladší člen sestavy Malše je věkem ještě dorostenec. Osmnáctiletý útočník měl z prvního zásahu za muže velkou radost. „Další góly snad budou přibývat,“ říká natěšeně nováček v kabině prvního mužstva.

Patriku, ty nejsi v A-týmu úplným nováčkem. Debut sis odbyl již na podzim, že?

Ano, byl to mistrovský zápas s Mirovicemi. Vzpomínám na to jen v tom dobrém, byl jsem rád, že jsem dostal příležitost a snažil jsem se ji co nejlépe využít. Připravil jsem šanci, po které dal Viki gól a pak jsem měl sám gólovku. Mrzelo mě to, hrozně jsem to uspěchal, kdybych si to lépe připravil, tak jsem dal gól.

Potěšilo tě, že přípravu absolvuješ s A-týmem a je náročnější?

Potěšilo mě to, když za mou přišel trenér Cepák, že půjdu s áčkem do přípravy. Panovalo ve mně velké nadšení. Náročnější to je, oproti dorostu spíše silové a rychlé.

Jak tě přijala kabina?

Kluci mě přijali mezi sebe velice rychle. Chtěl bych jim tímto poděkovat. Parta, jaká tady je, se jen tak nikde nevidí. Všichni táhnou za jeden provaz. Každý stojí za druhým.

V přípravě máš za sebou obě střetnutí. Proti Plané jsi jako první otevřel skóre a slavil premiérový gól v áčku. Jak k němu došlo, jaký to byl pocit?

Dobře jsme napadali soupeře a z toho vzešla chyba stopera, který pod tlakem chtěl nahrávat. Zachytil jsem jeho přihrávku, běžel z pravé strany sám na brankáře, a když už jsem byl ve vápně, neváhal jsem a zakončil na zadní tyč. Jsem rád, že mi to tam padlo. Byl to skvělý pocit slavit první gól v áčku. Doufám, že budou přibývat.

Co to bude stát do pokladny, tušíš?

Vůbec nevím, ale předpokládám, že to nebudu mít vůbec levné. (smích)

Na podzim jsi byl oporou a kapitánem divizního dorostu U19. Jen to umístění se asi čekalo lepší.

Určitě nemůžeme být spokojení s tím, co jsme na podzim předvedli. Zbytečně jsme ztratili body s týmy, které jsou na dně tabulky. Ale zase bych chtěl vyzdvihnout dobré zápasy proti týmům z popředí soutěže. Ukázali jsme naši sílu. Věřím, že jaro bude z našeho pohledu o dost lepší a posuneme se do první poloviny tabulky.

Jsi odchovancem týnské Olympie, čtvrtým rokem kopeš v Roudném. O návratu domů nepřemýšlíš?

Jsem spokojený tady v Roudném. Zatím mě to tam netáhne.

Paradoxně s Týnem zahájíme odvetnou část KP. Pro tebe specifické utkání.

Určitě. Přeci jenom jsem v Týně vyrůstal a naučili mě tam fotbal. Hlavně můj táta. Byl bych rád, kdybych dostal šanci a vyběhnul na hřišti zpátky doma a zahrál si proti Týnu. Znám tam všechny, tak by to bylo o to zajímavější.

Tvůj otec Pavel strávil téměř celou kariéru v Týně, takže fotbal byl pro tebe odmala jasnou volbou?

Ano, byl. Asi jako každého malého kluka mě přivedl k fotbalu táta. Už když mi byly tři roky, tak jsme si poprvé kopali. Byl jsem na hřišti každý den a nikdy se mi z něj moc nechtělo. Vždycky mě musel táta tahat domů (usměje se). Má největší zásluhu na tom, že teď můžu být tady v Roudném. Chci mu poděkovat a taky zbytku rodiny, která mě podporuje při každém utkání.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Cíl je dostat se do základní sestavy áčka a postoupit do divize.